close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Koupel a její léčivé účinky

1. dubna 2019 v 20:13 | Xuxumber |  //bordel
Voda léčí. To je pro mě fakt, na který nedám dopustit. O léčivých účincích vody a koupele jsem se dozvěděla už jako malá díky knize "Bílá magie" od spisovatelky Ileany Abrevové (nehledejte v tom věci jako ezo.tv a podobné hovadiny, prosím).

V knize se píše:

"Po osprchování nebo koupeli ve vaně se vždycky cítím o sto procent lépe, obzvlášť když jsem předtím cítila kolem sebe negativní energii. Vlezu si prostě pod sprchu a vše ze sebe smyju. Vždycky to funguje- s dlouhodobým pozitivním výsledkem. Voda je spojena s emocemi- a emoce se mohou stát největším nepřítelem. Jestliže máme emoce v nepořádku, projeví se to i tělěsnými neduhy. Když to bohužel nastane, jsme mimo provoz a přestaneme i rozumně myslet. Rozhodnutí, která v takovém stavu činíme, jsou zcela ovlivněna emočním stavem mysli. A často potom litujeme, že jsme je udělali."

Plno z nás bere koupel či sprchu jako každodenní povinnost, na kterou se občas i sem tam vykašleme. Je to škoda, koupel má totiž mnoho pozitivních účinků, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Pokud vás přepadá stres, či máte nějaké bolesti, koupel rozhodně není na škodu. Kdykoliv se necítím dobře, vlezu si do sprchy. V našem domě máme jak vanu, tak sprchový kout. Do vany nechodím tak často, jak jsem totiž zmiňovala, beru většinou mytí jako povinnost a základní hygienu. Samozřejmě bych trávila ráda čas ve vaně, jenže koupel je na delší dobu a u nás se všichni musí vysprchovat rychle kvůli vypínání kotle.

Léčivé účinky bylinek během koupele:

-Heřmánek

Heřmánek mi maminka doporučuje již mnoho let na gynekologické problémy, může ale sloužit i jako prevence. Také lze heřmánek míchat s dubovou kůru a řebříčkem. Myslím si, že taková koupel prospěje každé dámě, přeci jen jsou tyto problémy zákeřné a ne vždy se snadno léčí. Napusťe si vanu teplou vodou a přidejte hrst sušeného heřmánku (může být v podobě čaje).

-Rýmovník

Rýmovník si chválí snad každý, kdo tuto bylinku doma pěstuje. A má to dobrý důvod. Jak už je podle názvu jasné, tato rostlina vám pomůže dýchat během silné rýmy. Odjakživa rýmu a nachlazení léčíme tím, že si uvaříme vodu do hrnce, do něj nalámeme pár lístků rýmovníku a nad hrncem s osuškou hozenou přes hlavu inhalujeme. A věřte tomu, že je to za mě mnohem lepší než nosní kapky. Po pravidelných inhalacích budete zase normálně dýchat. Napusťe si vanu teplou vodou a nalámejte do ni lístky rýmovníku. Budete nejen v teple ale také se vám protáhnou dutiny. Dále lze na nachlazení použít například jitrocel nebo měsíček.

-Levandule

Levandule je vhodná pro klidný spánek či na problémy se stresem. Osobně nesnáším chuť levandulového čaje a koupel s touto rostlinkou je pro mě dobrou alternativou. Přidejte do teplé koupele hrst sušené levandule, můžete si relax zpříjemnit vonným levandulovým olejíčkem (ale všeho s mírou, velmi silné vůně jsou spíše na škodu).

-Dobromysl

Tato bylinka vám dokáže zmírnit bolest hlavy, údajně ale i zvládá boj proti křečím. Napusťte si teplou vanu a přidejte hrst této bylinky v sušené formě!


Další bylinky vhodné pro koupel: kopřiva, jitrocel, meduňka, růže, šalvěj, máta, jasmín, eukalyptus, chmel, pampeliška...



Čím si zpříjemnit koupel:

- Vonné olejíčky a aroma

V drogerii či v obchůdcích s přírodní kosmetikou seženete řadu vonných olejíčků. Velký výběr má určitě obchod Horoskop. Mají spousty vůní (broskev, černý rybíz, lesní mech, levandule, vánoční směs, santalové dřevo...). Vybere si určitě každý! Ceny olejíčků se zde pohybují tuším okolo 70-130 Kč.

- Sůl do koupele

Snad v každém větším obchodě seženete sůl do koupele v různých vůních a podobách. Mívá hrubou formu a základem bývá mořská sůl. Můžete si také doma nakombinovat vlastní sůl: smíchejte hrubou mořskou sůl či koupelovou jemnou sůl, přidejte již výše zmíněné aroma a namixujte ji s bylinkami dle vašeho výběru.

- Bomba do koupele

Tuhle populární vychytávku snad nemusím představovat. S kouelovými bombami boduje firma LUSH, která kromě bomb ručně vytváří i kosmetiku. Pro někoho jsou ale jejich ceny pochopitelně přes čáru, není tedy problém sehnat koupelové bomby i v jiných pobočkách. Krom toho, máte opět možnost si vyrobit vlastní koupelovou bombu! Smíchejte sáček jedlé sody, přidejte trochu kyseliny citrónové (seženete v každém větším obchodě), dále vmíchejte koupelovou sůl a přidejte trochu vody a olivového oleje. Po zamíchání vám vznikne hmota, kterou lze tvarovat. Můžete opět přidat aroma a bylinky.

-Mléko

Mléčné koupele patří k historii a provádějí se dodnes. Pomáhají na suchou kůži. Ještě jsem takovou koupel nezkoušela, ale co jsem se tak dočetla, určitě je to moc fajn a stojí to za to. Můžete přidat i mléko sušené. Pro zpestření lze přidat i čajové sáčky.

-Studený nápoj

Studené pití ke koupeli je něco, co je pro mě odjakživa nutností. Během koupele nám býva skutečné vedro a jsme dehydratovaní, proto je studený nápoj vedle vany nezbytností! Je to příjemné osvěžení.

-Svíčky

V naší koupelně mám možnost rozsvítit si jak silné světlo, tak světlo tlumené. Pokud vy tuto možnost nemáte, skvěle ji nahradí svíčky.

Upozornění!

Čeho je moc, toho je příliš. Neměli byste překročit délku koupání nad 30 minut. Stejně tak si dávejte pozor na silné aroma. Pokud se chcete zbavit nevolnosti a stresu, výrazné vůně mohou mít negativní účinek. Není nic horšího, než silné vůně během nevolnosti.
 

Jinak.

27. února 2019 v 21:52 | Xuxumber |  //bordel
Přemýšlela jsem dost dlouho nad tím, co vše chci změnit. Už se mi konečně podařilo změnit celkový postoj k životu, snažím se zlepšovat se ve věcech, přestože to většinou není úplně lehké. To zahrnuje školu, tvoření, hraní na ukulele (v tom jsem stále levá a asi nejspíš vždycky budu). Sama jsem nevěřila tomu, že tento blog mi pořád hlodá v hlavě a myslím na něj každý den. Stydím se za to, že je tu mrtvo, opravdu. Když jsem se naučila být upřímná sama k sobě, budu upřímná i k vám. Mně ten blog prostě nedělal radost. Občas jsem se i tlačila do toho, abych vůbec něco napsala, nemluvím o tom, že jsem i kolikrát napsala dobrý článek a před zveřejněním se mi jej podařilo vymazat. Byla to jen zbytečná hora negativních emocí.

Tak na mě působil i můj blog, i když ho lidé chválili. S rukou na srdci si ale řekněme, je jedno to, zda se vaše tvorba líbí ostatním když vám radost nedělá. Dovolím si říct, že se v mém životě děje dost věcí a blog mi sloužil spíše jako obyčejný výkřik do prázdna, což za mě nedělá vůbec dobrý dojem. Když se dívám zpětně na své mladší já, nechápu se ani v nejmenším. To ale tak má snad každý. Vlastně plno lidí okolo to tak nevnímá ale já na sobě pozoruju nějaké změny. A to spíše v myšlení než v chování, proto to třeba ti druzí okolo nevidí. Hodně záleží na tom, jaké osoby máte kolem sebe. Někomu to může připadat hloupé ale na mě to má velký vliv. Mé mladší já se cítilo ignorováno a nyní mám kolem sebe ty, kteří mají podobné smýšlení jako já.

Neměla jsem energii a ani náladu cokoliv psát, hlavu jsem měla vygumovanou. Člověk by ani neřekl, že škola je až takový žrout času. Klidně si to přeberte jako výmluvu ale jen já vím to, jak vypadá můj den. Ze školy se vracím většinou tak v půl páté, najím se, do toho musím doma pomáhat (pochopitelně, na jejich místě bych taky chtěla pomoct), poté se musím učit a nebo dělat úkoly, které s mým velmi "výkonným" počítačem trvají dost dlouho. No a máme třeba už po osmé hodině. Teď se ještě musím umýt a navečeřet, jelikož vstávám v pět hodin ráno. Víkendy většinou trávím s přítelem, v týdnu chodí do práce a já stále navštěvuji školu. Do toho mám přísnou a starostlivou mamku, takže kolikrát u sebe nemůžeme ani nocovat (jsme od sebe 80 km daleko). Samozřejmně mívám i nějaký ten volný čas, ten ale upřednostňuji pro kreslení, malování a jiné tvoření. Dnes jsem si vytvořila uzavřené ekosystémy a vyrobila přívěsky. A mám v plánu si založit vlastní bylinkovou zahrádku, pak zkusit prodávat některé mé výrobky.

To hlavní, co chci sdělit je to, že chci začít odznova. Chci blog využívat jako svůj deník, jako stránku, kam se můžete chodit dívat na to, co tvořím a nebo sem chci psát své nepopulární názory. Negativní část mého já tu ale zůstane. Je to mojí součástí a nikdo z nás není věčně šťastný. Většinu článků jsem archivovala, takže v případě nouze budou vždy tak nějak k dispozici. Časem tento blog trochu rozjedu. Nemohu to slíbit ale teď mi to snad vydrží. Jak jste si mohli všimnout, můj blog má nový a jednodušší kabát. Moc se mi líbí.

Děkuji všem, kteří na tomto blogu zůstali i po mé obří neaktivitě. Vážím si toho, že vás zajímá má tvorba. Budu se aktivně snažit o to, abyste se sem vraceli nadšení.

Tereza.

Kresby hmyzáků!

11. října 2018 v 20:09 | Xuxumber |  //tvorba
Ahoj! Toto téma týdne mě zaujalo, jelikož mám ráda přírodu. A tak jsem se chtěla pochlubit svým nedávno vytvořeným obrázkem hymzáků! Snad se bude líbit. :)



Dost mě mrzí kvalita fotek, kvůli tomu obrázky vypadají hůře. Fakt bych si časem mohla pořídit scanner...
 


Útěk z domova aneb odbornice na výchovu

21. září 2018 v 21:23 | Xuxumber |  //bordel
Zdravím. Nějakou dobu jsem na toto místo ani nepáchla. Nějakou delší dobu. Vlastně nevím, čím se ospravedlnit. Ale dokážu s čistým svědomím říct, že jsem na blog tak úplně nekašlala. Mám několik rozepsaných článků. Ty ale nikdy nevyjdou. Myslím si, že bude lepší aby zůstaly tam, kde jsou. Věřte mi. Většina z nich jsou pouze výkřiky do prázdna a nebo mé zpovědi, naprosté nesmysly. Mně je upřímně jedno, kdo si co o mém blogu myslí, dělám to totiž hlavně pro sebe. Ale i tak chci, aby to tu nějak vypadalo a abych se po pár letech nechytala za hlavu, že co jsem to ve svých skoro sedmnácti letech psala. Navíc je teď škola mou hlavní prioritou. Věčně nemám na něco čas, mívám i pocit, že nic nestíhám. Přála bych si mít více klidu, možná časem...

Každopádně, jsem rozčílená. A to natolik, že jsem se odhodlala napsat článek, ve kterém budu hodně, hodně zuřit. Až si článek budete číst dál, pravděpodobně mě pochopíte. Nebo v to aspoň upřímně doufám. Znáte ten typ lidí, kteří strkají nos do věcí a dělají závěry, aniž by o situaci něco věděli? Normálně si i myslím, že tito lidé dělají v Ezo.TV. Fakt, normálně zavoláte a oni přesně vědí, jaká je vaše budoucnost. Oni ví vše!!! Nejčastěji to jsou dámy věku 40 let a výš. Přístup na Facebook získávají především díky vnoučatům. Jejich profil je plný kýčovitých třpytivých rámečků, receptů na koláče a podobných věcí. Tyto dámy prosazují svůj názor tam, kde nemají. Jejich oblíbeným místem na internetu je například TN.CZ a nebo stránky zaměřující se na novinky a zprávy. Dnes se rozepíšu o tzv. "odbornicích na výchovu".

Jak začít...ve světě se často děje, že děti utečou z domova. Není to na denním pořádku ale děje se to. To, že se to děje má nějaký důvod. A ne, není to naší generací. Dělo se to vždy a vždy se to dít bude. Když bohužel nastane situace, že se dítě nějakou dobu pohřešuje, člověk by se měl zamyslet nad tím, proč to vlastně dítě udělalo. Nač se tím zabývat, dnešní generace je přece plná spratků, co si nevaží rodičů! Všichni do jednoho se chodí opíjet, berou drogy...všichni by měli jít na vojnu! Zní to směšně že? Tedy mně ano. Je mi z takových lidí smutno. Zdá se mi, že tito zakomplexovaní lidé si nic neprožili. Myslí si, že měli těžký život, když je tatínek uhodil rákoskou za nějakou lumpárnu. Nechcí být zlá, jenže dnes se děti mívají i mnohem, mnohem hůř. Ale zkuste to těm milovnicím komunismu vysvětlit. Já mám zkušenosti, včetně několika kamarádek. Teď tu ze sebe nechci dělat chudinku, co si stěžuje na život. Ano, mám to těžké. Ale nehodlám se hroutit kvůli lidem, kteří mi za to nestojí. Zůstat silným je totiž to, co vás v životě někam posune.

Pojmy jako psychické násilí, fyzické domácí násilí, ignorace...zajímá tohle někoho? Tyhle pojmy jsou mi dost blízké, bohužel. Pokud budete na mém blogu trochu brouzdat , najdete mé výlevy a zpovědi. Tam je vysvětleno, proč jsem chtěla tolikrát utéct z domova. A dovolím si říct, že by v mém případě chtěl utéct asi každý. Na druhou stranu mám kamarádky, co na tom byly a jsou mnohem hůř. Ale jsou silné. Dvakrát jsem z domova utekla. Jednou ve čtrnácti, poté v šestnácti. Sice to bylo vždy na jeden den ale útěk jako útěk. Děti domov opouští většinou z toho důvodu, že tam mají nějaké vážnější problémy. Hledí na to vůbec tyhle odbornice na výchovu? Nenávidím to, když lidé soudí, aniž by znali příběhy druhých. Když čtu takové komentáře u příspěvku, kde maminka prosí o jakoukoliv zmínku o její ztracené dceři, je mi zle:

"Parchant!! Ta by dostala po hubě hned jak by přišla domů!"

"Tahle generace jde pěkně do háje!! Za nás byla pořádná sparťanská výchova!!!"

"Spratek nevděčnej, však ona se brzo vrátí."

Já to nechápu. Maminka musí plakat, musí mít takový strach a bůh ví co všechno. A většinu komentářů tvoří právě tohle...nadávky na její dceru. Povězte, chtěli byste mít za rodiče někoho, kdo by vám vyhrožoval, že vás po návratu zbije? Tak to hodně štěstí. Mít já takové rodiče, domů se dobrovolně nevrátím a kdyby mě přivezli, uteču znova. Nadávat dítěti, to zvládne každý. Jenže si myslím, že vina je na straně rodičů. Proč by jinak dítě odcházelo? Aby zažilo dobrodružství? Ne, to opravdu ne. A nejsmutnější na tom je, že tohle se v sekci komentářů objevilo také. Kdo by sakra jen tak opustil komfort plný jídla, tepla a lásky? To asi nikdo...takže nehledejte vinu tam, kde není. Doufám, že si to nějaký takový člověk přečte. A rovnou mi může napsat, jak by mě zmlátil být já jejich dcerou! :D
Výsledek obrázku pro TUMBLR RUN AWAY FROM HOME

Tohle je článek, který by vás mohl zajímat ZDE

Dívka s panenkami

18. února 2018 v 18:19 | Xuxumber |  //bordel
Všiml si vůbec někdo, že ta zvláštní dívka neustále chodí do lesa? Není se čemu divit, určitě chce přijít na jiné myšlenky. Říká se, že to má doma těžké. Musí se starat o bratříčka s bipolární poruchou, její tatínek je neustále na cestách s nějakýma tetičkama. A její maminka pořád pláče s placatkou ve své fialové ruce. Nebohé děvče, navíc pomalu končí léto a ještě bude mít plno starostí ohledně školy, kde je zcela nevýrazná. Málokdy promluví a její porcelánová pleť splývá s bledými stěnami třídy. Lidé se snažili být k ní ohleduplní, avšak většinou neodpovídala na jejich otázky. Jednou takhle stála skupinka malých dětí u hřiště, co bylo téměř v rozkladu a pozorovali tu dívenku. Nesla igelitovou tašku, v druhé ruce měla kameru menší velikosti. Z tašky vyčnívala popraskaná porcelánová nožka. Jedno dítě ze skupinky, holčička s blonďatými kudrnatými vlásky v šatičkách té nejnovější kolekce se k dívce rozeběhlo. Zastavila se a s nadšením se otázala: "Mohu se podívat na tvé panenky?" usmívala se, přestože se ji úsměvu od dívky nedostalo. Ale dostala se ji tichá a znepokojivá odpověď: "Teď jdeme na procházku do lesa. Můžeš jít s námi." Malé děvčátko zajásalo a dala se se slečnou s panenkami do kroku. Zamávala svým kamarádům na rozloučenou a zmizela s tou podivnou dívkou v uličce. Už tu maličkou hledají dva týdny. Děti neustále obviňují tichou dívku. Ta ale tvrdí, že děvčátko doprovodila domů. Žádné důkazy nebyly potvrzeny, proto obvinění padlo. Avšak detektivům případ nedal spát. Lidé z vesnice dívenku dlouho neviděli, jen ji občas zahlédnou jak mizí v domě, nebo jak táhne velké igelitové pytle směrem k lesu. Jedna starší paní ji vyhrožovala, že ji nahlásí za znečišťování životního prostředí. Jediné, co slečna řekla bylo: "Je to jen krmení pro zvířátka. Ti silnější pojídají ty slabší." a opět zmizela hluboko mezi stromy. Pověřený detektiv dostal za úkol vyslechnout děti. Každé z nich tvrdilo, že ji naposledy viděli odcházet se slečnou, která u sebe měla panenky. Nebylo to platné až do doby, kdy jeden chlapec zmínil dívčinu kameru. Mohl to být dobrý důkaz, pokud to nepomůže, případ se bude muset zapsat jako nevyřešený. Policie zaklepala na chárající dveře. I po několika pokusech nikdo neotevřel. Jeden z policistů dveře vyrazil a všichni se vydali slídit po domě. Nikde nikdo, jen plno prachu a zanedbaná domácnost. Dlouho tu nikdo nebyl. Jeden z vyštřovatelů se vydal po vrzajícím schodiši do pokoje, který údajně patřil dívce- růžové popraskané stěny, dekorace ve stylu 50. let. Už chtěl pátrání vzdát...jenže když se zadíval do odpadkového koše, spatřil zaprášenou kameru. "Áha!" zvolal a ihned se snažil kameru zprovoznit. Nebylo to snadné, ale povedlo se. A to, co v ní našel ho šokovalo:
Výsledek obrázku pro CHILD murder photo
Výsledek obrázku pro murdered photo

Více fotografií nesměli detektivové zveřejnit. Dostali povolení zveřejnit úryvek z dívčina deníku:

14. srpna, 1998
Milý deníčku,
dnešní den byl vcelku nabitý. Moc se těším na to, co ještě přijde. Už na mě hází vinu. Je mi líto, že lidé odsoudí vše, jen nenahlíží na to, co za tím vším stojí. Opravdu jsem to nechěla dělat. Chtěla jsem jen pomoct. Bratříček se neustále trápil, tak jsem ho ušetřila jeho starostí. Tatínka a jednu z tetiček jsem vzala na procházku, protože tatínek má rád procházky s tetičkama. Maminka měla neustále problémy a tatínek ji týral, tak si to teď alespoň nepamatuje. A ano, to malé děvčátko...viděla, jak uspávám tatínka. Rozplakala se, a já nevěděla jak ji utišit. Tak jsem ji také uspala. Copak nikdo nevidí, jak se snažím? Lidé mě nemají rádi, vždy mě jen litovali ale nikdy nepomohli. Tak si pomůžu sama. Zavřu se do skříně plné panenek, jsou to mé nejlepší kamarádky. Sbohem deníčku, děkuji ti za to, že jsem se ti směla se vším svěřit.
Tvá Araminta.

Policista zalapal po dechu, když otevřel skříň s rozkládajícím se tělem. Dodnes má problémy s vlastní psychikou a navštěvuje terapie.

Kam dál