Jak (ne)žít svůj život, mé sny

24. září 2017 v 21:50 | Xuxumber |  Planeta tipů
Zdravím všechny vetřelce! Asi pochopitelně každý z nás se někdy zamýšlel nad tím, jak by si přál žít. Já nad tím přemýšlím vlastně pořád. Ještě nedávno jsem si myslela, že nemám žádný cíl a že prostě budu jen přežívat a čekat, co mi život nadělí. Takhle ale svět nefunguje. Přestaňte se pořád vymlouvat: "Ale to je nemožné.", "Na to nemám.", "Vždyť je to hloupost."

SVŮJ ŽIVOT MUSÍTE VZÍT DO VLASTNÍCH RUKOU!!!

Ano, přesně tohle je má rada. Možná se vám to zdá jako naprostá pitomost, jenomže nikdo neřídí náš život než my sami (samozřejmě když vynechám politické systémy a tak). Přestaňte vše odkládat, jinak takovým způsobem vašeho snu nedocílíte. Je tedy něco jiného, když nejprve musíte vystudovat, jste nezletilí, nemáte dostatek financí. Záleží na tom, o jaký druh snu se jedná. Svá rozhodnutí zrealizujte. Poskládejte si vše ve své hlavě přesně tak, jak si přejete žít a co máte na srdci. Musíte si zkrátka dupnout a říct si: "Takhle to chci. Je to jen a jen můj život a já ho řídím." Děti, tím nemyslím aby někdo z vás řval na své rodiče, že se o vás nemají co starat (haha to jsem vtipná zase...). Sepište si na papír, čeho všeho chcete docílit. Proto vám teď ukážu, jaké mám plány do budoucna.

Ještě zmíním to, že něříkám že tak skutečně žít budu (trochu demotivace). Jen se budu snažit, aby všechno tak vyšlo. Možná se to splní, možná se to splní mnohem později, nebo možná vůbec. Kdo ví. Kdo ví, jaké budou v budoucnu možnosti. Snad ne takové, které by mě mohly držet zpátky. Nuže začnu.


  • Ze všeho nejprve chci žít takový ten poklidný život, který sice bohužel až tak poklidný není kvůli problémům v naší domácnosti. Chci svvůj čas trávit s těmi, kteří mi za to stojí a miluji je nadevše.
  • Vystudovat střední školu a svým způsobem si užívat svobody a plnoletosti. Nemám tím na mysli chodit každý pátek do baru, jen jsem myslela nějaké noční výlety a procházky. Jelikož máma na mně hodně lpí a já ji celkem chápu, nikam mě v noci nepustí. A rodiče mé kamarády taky ne. Takže už dlouho sním o tom, že v noci vytáhneme batohy, deku, kytaru a uděláme si vlastní menší oslavičku v přírodě. A zároveň se v té době chci zbavit co nejvíce lidí, kteří mi jakkoliv úmyslně zahýbali v životě.
  • Tímhle bodem si nejsem pořád jistá...ale nejspíš chci vystudovat grafickou vysokou školu. Na jednu stranu budu mít více zkušeností a více možností. Na druhou stranu mě to táhne pryč od jiných plánů, které mi jsou asi přednější.
  • Odstěhovat se. Definitivně. Ale ne sama. A tím myslím do zahraničí. Ano, já vím že sposusta lidí co je součástí mé generace tohle taky říká a nakonec nikam nepojedou. Ale tohle je ta má životní náplň. Nejvhodnější místo pro mě je Kanada. Uvažovala jsem i o nějaké nordické zemi, jenže nesnáším evropský život závislý na práci. Teď musím znít jako líná lemra, ale já prostě nechci žít tím stylem, že ráno vstanu, celý den strávím v nějaké budově a čus. Tenhle stereotypní život mi leze krkem. Divím se, že se spousta lidí z toho nezbláznilo. A proto jsem z celého srdce ráda, že se odmalička zabývám uměním. Ráda své myšlenky přenáším na papír. Je pravda, že mnoho umělců nenajde své využití, já ale sním o tom, že vytvořím své vlastní a osobité merche. Samozřejmě až to bude možné. Plakáty, trička, placky, tašky, čepice...cokoliv. S tím, že se dostanu do nějaké organizace nebo něco takového vůbec nepočítám, jen aby si někdo z vás nemyslel. A po odsthování se do země plné přírody a svěžího vzduchu chci začít žít tak, jak si to přeji odjakživa. Sehnat si karavan. Někomu se to sice může zdát hloupé...ale tohle je můj celoživotní sen. Vzít karavan, přátele a odjet do neznáma. Objevovat věci a místa, která nikdo nezná. Vyprávět všem zážitky, co jsem prožila na cestách.
Fotka uživatele Δ'.Fotka uživatele Δ'.
Fotka uživatele Δ'.Fotka uživatele Δ'.
Fotka uživatele Δ'.Fotka uživatele Δ'.
Výsledek obrázku pro tumblr bed on roof

Vlastně...je to další z věcí, ke které mi sedí má oblíbená píseň "Ride" od Lany Del Rey. Chci ji poslouchat, až pojedu s přáteli v karavanu podél nějakého pobřeží...

Proč tohle všechno píšu? Získala jsem motivaci. Je to sice již déle, co jsem spatřila tohle video...ale až teď jsem si uvědomila, že přesně takhle chci žít.


Ještě mohu doporučit tuto sérii videí od youtuberky Ester Starling, která mi doopravdy uvízla v srdíčku. Věřím, že mnohé většině z vás pomůže najít svou cestu. :)


A co na závěr? Přeji vám všem moc štěstí k vašemu rozkvětu. Věřím, že vaše cesta za to stojí. Užijte si den!

 

One more light- pro tátu

22. září 2017 v 23:27 | Xuxumber |  Planeta umění

Už to budou 3 měsíce od doby, co naší hudební scénu opustil frontman skupiny Linkin Park- Chezzy. Možná to nevíte, já miluju jejich hudbu. Ale nemiluju ji tolik, jako můj táta. A nejen táta, ale také moje starší sestra. Když tehdy ještě chodila na základku, (bude ji 24) znali Linkiny úplně všichni. A kdo ne, tak jakoby nežil. Tenhle rok vystoupili LP na Aerodrome festivalu. Oba příslušníci jeli, já tedy ne. Chtěla jsem je si koncert nechat užít samotné a navíc by mi museli kupovat lístek. Tak jsem si tehdy řekla, že na koncert půjdu někdy příště...už žádné příště bohužel nebude. Obrázek nedopadl úplně dle mých představ. ale i tak se mi částečně líbí. Je kreslený především s láskou jak ke skupině, tak k tátovi. Chester je kreslený černým centropenem, pozadí je malované tuší a vše zlaté je pernamentní fixou. A co vy, máte rádi Linkin Park? :)

Poškozená

19. září 2017 v 23:44 | Xuxumber |  Planeta spisovatelská
Kapičky slané vody mi stékají po tváři. Mé oči jsou napuchlé, jako kdyby se mi projevila alergická reakce. Bolí to. Ta pálivá a mučivá bolest. Dá se to přirovnat ke spálení se ohněm. Otevřené rány, které se za chvíli zanítí a já budu opět trpět. Jsem tak malá, křehká jako luční květ. Nemůžu za to, jak jsem citlivá. Po tom všem zůstanou jizvy. Šrámy. Modřiny. Zanechá to na mně tetování. Tetování, co už nelze odstranit. Maminka vždy říkala, ať si dávám pozor. Neposlechla jsem. Běžela jsem vpřed. A zakopla, narazila na kámen úrazu. A nyní sedím celá rozbitá a poškozená. Snažím se vše spravit náplastmi, ty ale jen skrývají tu nesnesitelnou bolest. Kéžby se tak jednalo o kolena.
 


Můj druhý blog

12. srpna 2017 v 23:21 | Xuxumber |  Ostatní
Zdravím! Ten nadpis byl možná zastrašující ale nebojte, neodcházím! Hrozně miluju Hetalii, takže jsem si založila blog zaměřený na toto anime. Na druhém blogu nebudu tolik aktivní jako tady, budu tam spíše chodit tehdy, kdy nebudu mít nápady na články. Takže pokud by vás toto téma zajímalo, naleznete mě i tu:



Ještě jednou chci zdůraznit, že se tímto nic nemění a blog neruším!
Vaše Xuxumber.

Tolerance v 21.století

12. srpna 2017 v 13:50 | Xuxumber |  Ostatní
Výsledek obrázku pro tumblr alternative friends

Již delší dobu přemýšlím o tom, proč má spousta lidí nějaký problém s jinými lidmi. Proč se neustále povyšují a myslí si, že naše planeta patří jen nim. Konkrétně se chci nyní zaměřit na alternativní styly, ale také na různé menšiny ze všech koutů světa. Myslím si totiž, že v naší době je taková diskriminace a opovrhování docela trapné.

Vezmu tě na druhou stranu

25. července 2017 v 15:17 | Xuxumber |  Planeta umění

"Neměj strach maličká. Už nebudeš trpět. Vezmu tě k sobě na druhou stranu."


Tento obrázek dopadl trochu jinak, než jsem předpokládala. Ale i tak se musím pochválit za to, že jsem svou kreativitu zasvětila i někam jinam. Většinou tvořím převážně postavy. Stále je co zlepšovat.

Hudba, která pro mě znamená mnoho

9. července 2017 v 23:33 | Xuxumber |  Planeta mého života
Miluji hudbu hrozně moc, ale jen něco z ní pro mě znamená něco velkého. Nebudu tu mluvit o konkrétních interpretech, spíše o jejich písních. Tím chci i říct, že nemám na mysli písně, které si poslechnu jen abych si zatančila, nebo jen že se mi prostě líbí. Mám na mysli písně, u kterých vím, že si je budu pamatovat už navždy a že jejich myšlenka je úžasná.

Amy Winehouse- You Know I'm No Good

Tuto píseň jsem nejčastěji poslouchala po nějakém rozchodu, nebo když jsem si prostě připadala jako troska. Je mi líto, že Amy skončila tak tragicky, jako většina úžasných interpretů. Amy měla moc krásný hlas a potenciál. Moc se mi líbil dokumentární film o ní a doporučuji ho všem, kteří chtějí nahlédnout do jejího života plného netolerantních paparazzi, kvůli kterým nezvládla slávu.

SoKo- Destruction Of The Disgusting Ugly Hate


Tuto zpěvačku mi ukázala moje kamarádka, do konce svého života ji za to budu milovat a třeba ji koupím růžový piškoty. SoKo je francouzská zpěvačka, která dříve trpěla depresemi. Poslechla jsem si její tvorbu, velmi mě zaujala svými videoklipy a texty. Ozvlášť tato píseň, kterou poslouchám převážně v nějaké té těžší chvilce. Moc se mi líbí ty VHS efekty, na ty jsem fakt ujetá! Tato píseň má úžasný text:
"You have tattoos everywhere. But my name is not there."

Lana Del Rey- Ride

Samotná Lana je pro mě ztělesnění anděla, který je tu pro nás, když potřebujeme povzbudit, nebo se prostě vybrečet. Už jen to, že je nádherná, (považuji ji za jednu z nejkrásnějších žen vůbec) umí úžasně zpívat má naprosto úchvatné texty. A Ride je pro mě na úplném vrcholu. Píseň o svobodě. Dle mého názoru absolutně její nejlepší píseň. Nechápu, jak někdo může přeskakovat monolog. Protože právě ten znamená vše. Monolog, který Lana odříkává na konci mě dělá šťastnou, vždy mám z ní hřejivý pocit, že nejsem v ničem sama. Kdybych si měla nechat zahrát píseň na pohřbu, byla by to Ride. Ještě musím zmínit písničku Pretty when you cry, která dost poukazuje na mou naivitu, co se lásky týče.


Beatles- Yesterday

Beatles mám velmi ráda, John je ztělesnění lásky (a že mu to s Yoko slušelo!). Ale přiznám se vám, že já měla vždycky nejraději Paula, což je možná i jedním z důvodů, proč mám ráda zrovna tuto píseň. Nevím, co k ní moc říct. Má prostě krásný text, kdy si člověk uvědomí své chyby a chtěl by vše vrátit zpět. Prostě věčná láska.

Nirvana- Heart-shaped box


Kurt pro mě znamená víc, než nejvíc. Jak úžasný to byl člověk. Ti, co o něm moc neví, nepochopí. Nenávidím, když mi ho někdo nazve "obyčejným feťákem co se odstřelil". Jaká to byla radost, když jsem ke svým narozeninám dostala od sestry obrovský Kurtův obraz. Hrdě nosím tohoto muže na tričku, aby se na tak úžasného umělce nezapomnělo. Pro ty, co ho stále považují za odpad, koukněte se na film Montage of Heck, který jsem hltala každou vteřinu. Dozvíte se tam spoustu věcí o jeho životě, který vám přiblíží jeho příbuzní.

LiL PEEP- Girls

Přiznám se, že jsem nikdy moc tento styl hudby nemusela. Ale tenhle rapper mi tak trochu uvízl v srdíčku. Už jen z toho důvodu, že je neuvěřitelně krásný a má boží úsměv...ale to je vedlejší. Opět má skvostné texty, které se hodí při nějaké té melancholii...pro takové chvíle doporučuji od něj písničku Cry baby. Já ale zvolila Girls. Zkrátka, prostě si ji poslechněte.

Young Heretics- I know I am a wolf


Tuto dvojici mám velmi ráda, jen nevím, proč upadli do takového zapomění. Každopádně, k této písni se vždy ráda vracím. Myslím si, že by se k ní dala vytvořit úžasná taneční sestava, (bohužel nemám talent a lidi) která by obsahovala dva partnery zobrazující vlka a zajíce, ostatní by tančili s bílými (symbolizující sníh a něžnost) a rudými (symbolizující krev a krutost) závoji, co by se průběžně střídaly. Líbí se mi, jakým stylem je písnička podaná a přeji si více podobné této.

Sayuri- Heikousen


Tato písnička je ending z anime Kuzu no Honkai (doporučuji!). Otevřeně tu řeknu, že jsem tuto skladbu poslouchala asi v jednom z mých nejhorších období vůbec. Bude to i tím, že toto neskutečně depresivní a melancholické anime jsem sledovala v tu dobu. A tahle písnička hrála po skončení každé epizody. Přestože mám tuhle píseň velmi ráda, dost mi připomíná tu bolest kterou jsem prožívala. No jo, Xuxumber a její lásky.

Mandrage- Už mě víckrát neuvidíš

Dřív jsem Mandrage opravdu milovala a jsem vděčná za to, že se zase přiblížili trochu ke své staré tvorbě (omlouvám se těm, co se svými rodiči zpívají Jaguár na krku...ale je to totální shit). Vzpomínám si na jejich písničku Psycholog, která mi stále vyzvání na budíku. Ale tahle písnička je dle mého názoru výstižná a horzně krásná, leč smutná. Ale je to srdcová záležitost stejná jako Šrouby a matice.

An Cafe- You

Abych vám trochu přiblížila kapelu, kterou zcela určitě neznáte a nevíte to o mně...MILUJI J-ROCK!!! A na An Cafe jsem vyrůstala. Tak nějak jsem si uvědomila, že je to vlastně má nejoblíbenější kapela vůbec. Je to již 5 let, co jsem na ně prvně narazila. Sice už nevydávají takové ty "nabité" písničky, ale jsou pro mě velkou částí mého života a chtěla bych jim věnovat i samotný článek, aby jste se o nich dozvěděli více. Každopádně, vybrala jsem od nich tuhle písničku pro ty, co jsou pesimisté a cítí se zbyteční. Jiné písničky od nich jsou sice pro mě větší srdcová záležitost, ale kvůli překrásnému textu jsem si vybrala tuto.


"Můžete záměrně pozastavit své vzpomínky a díky tomu pokračovat v chůzi
Ale i tak jsou dny, kdy se cítíte naprosto ztracení, neschopni najít jedinou věc, že?

To jste vy, nikdy jste se na nic nespoléhali
Někdo jiný řídil vaši loď
Byli jste zoufalí, ale nechytli jste kormidlo

Jednou za čas se poplácejte po zádech...
Dokázali jste přece žít život na plno nebo ne?

Narodili jste se, existujete
To je více než dost, nesnažte si to dělat příliš těžké
Daleko k dokonalosti..
Ikdyž jse slabý nebo nemotorní,
není nic lepšího, než být sám sebou

Čas zuřivě ubíhá..
Matoucí, nepochopitelné a únavné

Nebuďte netrpěliví, jděte jen tak svým vlastním tempem
Naučte se čas od času ustupovat, to není slabina

Není třeba nucený smích, pokud máte pocit, že padáte dolů
Nechte slzy téct a zahřejte tím své tváře
Pustý smutek se nakonec promění v minulost
Až přijde správný čas, jistě budete znovu vypadat láskyplně

Narodili jste se, existujete
To je více než dost, nesnažte si to dělat příliš těžké
Daleko k dokonalosti..
Ikdyž jse slabý nebo nemotorní,
není nic lepšího, než být sám sebou."

Moje zkušenost s úchylem

9. července 2017 v 21:05 | Xuxumber |  Planeta mého života
Zdravím všechny mé čtenáře! Před rokem se mi stala nemilá příhoda, která mě bude strašit do konce života. Doufám, že něco podobného nezažil někdo z vás, protože je to opravdu nepříjemné a ještě dnes mi z toho běhá mráz po zádech.
Výsledek obrázku pro tumblr pervert

Jednou jsem se s kamarádkou domluvila, že u ní budu přespávat. Dělávaly jsme to takhle pravidelně. No, předem jsme se taktéž domluvily na tom, že si někdy v sedm hodin večer půjdeme pro večeři do KFC. Jak už asi tušíte, nebyl to zrovna nejlepší nápad. Popíšu vám pak trochu popis terénu, aby vše bylo zřetelnější. Jak už jste asi pochopili, v sedm hodin večer byla opravdu tma, ještě v tu zimní dobu. Když jsme si vše nachystaly, vydaly jsme se na cestu. KFC se nachází v nákupním parku, ke kterému se jde takovou uličkou, v jenž se moc lidí zrovna nenachází. Teď vám vše povím i s obrázky.

Přesně na místě, kam ukazuje šipka na nás zavolal podivný muž, který šel těsně vedle nás. Ani jedna z nás mu nerozuměla, tak jsme se na sebe jen divně podívaly a šly dál se zrychleným dechem a doufaly, že je muž jen opilý a trochu poblázněný. Byl velmi hubený a vysoký, oděn do typického "sockovského" oblečení, co nosí kdejaký feťák. Po chvíli nám ale došlo, že nás ten chlap sleduje! Má kamarádka okamžitě navázala konverzaci: "Hele, táta řekl že nás odveze až přijede z fitka." A já tak pochopila, že se snaží muže zahnat. Tak jsem tedy spolupracovala. Když jsme mířily k fast foodu, zamával na nás spolužák. Udělalo nám to radost, protože ten úchyl změníl směr!

Dost se nám ulevilo a radovaly jsme se z toho, že si konečeně vyzvedneme naší bohatou večeři, na kterou jsme se tolik těšily. Zaplatily jsme, nechaly zabalit si jídlo s sebou a chystaly jsme se jít domů. ALE! To jsme netušili, že ten hajzl na nás celou dobu čeká, než vyjdeme!!! Když jsme si to uvědomily, kamarádka opět začala konverzaci: "Hele počkej, táta řekl ať zajdeme pro mlíko do Kauflandu za mamkou do práce. Pak pojedeme domů busem ne?" A tím jsme ho zmátly. Šly jsme totiž na druhou stranu nákupního parku. No, on samozřejmě šel čekat na nás na zastávku.
Tak jsme tedy vlastně celý nákupní park obešly a šly na chvíli čekat do DM, jestli náhodou neodejde. Začaly jsme být už zoufalé, až jsme si dělaly legraci v regálu s kondomy: "Tery, to teď budeme potřebovat." Vtipy ze zoufalství no. Rodičům jsme volat nemohly, ale když jsme dostaly odvahu vydat se na cestu domů, kamarádka zavolala další kamarádce, která byla s námi na drátě po celou cestu. Aby toho nebylo málo, kromě té zimy, tmy, traumatického zážitku okolo jelo asi 5 hasičských aut, protože někde vyhořel byt. Takže to nám ještě přidalo. Nakonec jsme domů došly naprosto v pořádku.

Stalo se vám něco podobného? Já osobně doufám že ne. ale jestli ano, napište mi to do komentářů! Tohle pro mě totiž bylo poučení, že nemáme v noci chodit samy někde mezi místy, kde nechodí lidé a je tam tma jak v pytli.

Rozlučka 2017

2. července 2017 v 21:51 | Xuxumber |  Planeta mého života


Jedna z etap mého života je za mnou...a tou je ukončení základní školy. Jelikož jsme dobrý kolektiv, rozhodli jsme se rozloučit ve velkém. Nikdy na to nezapomenu. Díky této události mám svou třídu ještě raději. Dřív jsme se tolik nemuseli. V poslední době jsme se ale sblížili. A to natolik, že jsem několikrát hystericky brečela. A nejen já. Jedna z mých spolužaček má tátu, který vlastní kemp. Tak nám tedy nabídla, že tam můžeme přenocovat. A jako správní přátelé jsme to rozjeli jak jen nejvíc to šlo...možná až moc.
♥♥

Už jen cesta jako taková byla zajímavá. S kamarádkou jsme se domluvily, že na ni počkám u Penny ve 13.00. Ještě k tomu jsem šla raději dřív, kdyby náhodou. A co se nestalo? Má drahá kamarádka na mě zapomněla. Měla jsem strach, že se do kempu nedostavím. Nakonec se mi ale po telefonu omluvila a vyzvedla mě. Tolik se mi ulevilo. A tak jsme já, Zuzka, Štěpka a Maruška jely z Chomutova do kempu.
Původně nám bylo řečeno, že budeme ubytováni ve stanech, nakonec jsme ale zjistili, že budeme nocovat v karavanu s verandou. Mysleli jsme si, že se tam snad ani nevejdeme. Za chvíli se dozvíte, že se tam spousta lidí skutečně narvala. Všechny věci jsme si hodili do "obývacího pokoje" a vyčkávali na ostatní. Zabydlelo se nás tam 15 (naší třídu tvoří 20 lidí). Jak jsem předpovídala, spolužáci dovezli alkohol. A já z toho měla nahnáno, protože předešlý den prý chatky kontrolovali policisté. Lednička byla naplněná pivem, Friscem, rumem, vínem.
Rovnou vám řeknu, že nikdy dříve jsem takhle nepila. Nepočítám to, že jsem si příležitostě něčeho srkla. Navíc jsem z naší skupiny byla nejvíc střízlivá.
V kempu jsme si našli několik přátel díky tanečnímu parketu, kde jsme to rozjeli ve svém živlu. A mohu potvrdit, že to byl kopec srandy. Nikdy jsem si nenašla přátele takhle jednoduše. Večer jsme si chodili sedat na molo, držet na nohou opilé spolužáky. Někteří byli opravdu nadrbaní, všichni jsme rozdávali polibky. Někteří ale neskončili jen u toho...
K tomu se vyjadřovat nechci, protože nebudu na ostatní práskat osobní věci, kterých možná dokonce litují.
Měli jsme v plánu v noci skočit nazí do vody, kvůli zimě a hromadě lidí jsme se na to vykašlali. Hráli jsme hru "Nikdy jsem", ve které každý prohrál.
Avšak noc, tu jsem v ten moment považovala za horor. Já s kamarádkou šla spát, zatímco vedle vládl nezastavitelný hluk. Nedalo se to vydržet, dokonce k nám v noci vlítli do pokoje a hodili nám buřt do postele (nedělám si legraci, fakt to udělali). Krom toho, ve čtyři ráno nám opět přiběhli do pokoje se slovy: "Za chvíli vyjde slunce!" a zase odešli. Šílenost!


Nikdy bych nevěřila, že budeme mít spolu takový vztah. Díky těmto lidem chápu, co to znamená druhá rodina. V tu noc jsem byla velmi naštvaná na kamaráda, dokonce jsem se rozbrečela a musela odejít. Nechtěl mě sice pustit a objímal mě s tím, že to bude dobrý. Jenže já nechtěla omluvu v podnapilém stavu. Tak jsme s holkama odešly na parket, kde jsme narazily na pár kluků od nás. Nečekala jsem od nich takovou podporu. Opravdu se zajímali o to, co se mi stalo a proč brečím. Utěšovali mě, objímali, dávali polibky, utírali slzy. Sebrali se a šli dotyčnému domluvit. V ten moment jsem byla tak šťastná. Byl to moment, kdy jsem si mohla říct:
"Ano. Tohle jsou oni. Tohle jsou ti, se kterými se chci bavit do konce svého života."




https://www.youtube.com/watch?v=Py_-3di1yx0

"Každou noc jsem se modlila, že najdu svoje lidi a konečně jsem je nalezla na otevřené cestě.
Neměli jsme co ztratit, nic co nabýt, nic po čem jsme víc netoužili, než přetvořit naše životy do veledíla
Žít rychle. Zemřít mladě. Být divoký. A užívat si.
Věřím v stát který Amerika bývala.
Věřím v člověka kterým se chci stát.
Věřím ve svobodu otevřené cestě.
A moje motto je stejné jako jindy:
Věřím v milosti cizích lidí. A když jsme v boji sama se sebou jezdím, prostě jezdím.
Kdo jsi?
Jsi v kontaktu se svými nejtajnějšími fantaziemi?
Vytvořil sis pro sebe život, kde je můžeš zažít?
Já jo. Jsem zatraceně bláznivá."

-Lana Del Rey

Falešní fanoušci aneb odpad na druhou

29. června 2017 v 18:17 | Xuxumber |  Ostatní
Všichni známe toho člověka, který se považuje za fanouška kapely, hry, anime nebo něčeho podobného. Chci vám o těchto odpadcích něco povědět. A rovnou si řekneme, proč je nazvývám odpadky fandomů ((:
Výsledek obrázku pro fake fan

Kam dál