Jaké to je chodit k psycholožce?

24. února 2016 v 19:14 | Xuxumber |  Ostatní

Jaké to je chodit k psycholožce?

Ahoj. Dnes jsem hrozně unavená a nic mě nebaví.Smějící se To ovšem není důvod abych nešla napsat nějaký článek na blog. Jak si můžete asi v názvu všimnout, chci vám tu povědět něco o chození k psycholožce. Od různých lidí kolem mě se mi dostávají dotazy: "Proč tam chodíš?" "Jaké to je?" "Pomáhá to?" "Nejsi nervózní?". Proto jsem se rozhodla něco málo o tom napsat. Možná i vy někdy budete muset jít popovídat. Tady je několik "tipů" ohledně chození k psychologovi, snad to někomu pomůže.

1) Psychologie není psychiatrie!!!

Tyto pojmy je důležité si neplést. Pro vyjasnění: Psychologie je věda zabývající se vaší psychikou, vašemi emocemi a problémy, například vztahy, šikana a potřeba s někým mluvit. Psychiatrie je věda zabývající se psychickými poruchami a tito lidé většinou končí v psychiatrické léčebně. Ale to nesouvisí s tématem. Důležité je se za to nestydět. Pokud máte skutečně nějaký ten problém, je moc fajn si jít popovídat k psychologovi nebo psycholožce. Nejste žádní cvoci, jste normální lidé s potřebou řešit problém. Není na tom vůbec nic špatného.

2) Pryč s nervozitou!

Většina lidí je ze své první návštěvy nervózní. Abych se přiznala, ze své první návštěvy jsem také měla nervy v kýbli. Mohu vám ale odpřísáhnout, že se bojíte zbytečně. Skutečně na tom nic není, psycholog si bude s vámi jen povídat, nic víc, nic míň. Pokud jste tichá osobnost, psycholog z vás vytáhne vše a to ikdyž neradi muvíte s nějakými cizími lidmi. Já také bývám občas odtažitá ale u psycholožky jsem se dost rozpovídala a to tak, že jsem ji málem nepustila ke slovu. xD
Později zjistíte, že psycholog je něco jako váš kamarád kterému můžete říct všechno.

3) Jak se chovat?

Při vaší první návštěvě se většinou nejprve přadstavíte a třeba si i potřesete rukou, jak už to ze slušnosti bývá. Poté se posadíte a psycholog si s vámi začne povídat. Jeho nejčastější řeči budou otázky. Nikdy nepoužívejte odpověď "nevím", ničemu to nepomůže, ani vám ani psychologovi. Budou se vás ze všeho nejprve ptát na základní otázky a údaje, tedy konkrétně na věk, oblíbenosti a zájmy atd. To však asi znáte. A opravdu doporučuji se pořádně rozmluvit. Psychlog tak lépe pozná vaší osobnost a bude se mu tak s vámi lépe pracovat, zkrátka, půjde to hladce pro oba. Například, psycholožka ke které chodím mi řekla, že mě má v oblibě a tak se mi s ní mluví dobře. Skutečně je to o tom, aby jste byli schopni se co nejvíce rozmluvit a hledat problém. Pokud tak neučiníte, vaše "léčba" bude trvat déle.

4) K čemu slouží psychologie?

Slouží především k tomu, aby vám byla poskytnuta pomoc, například při stresu a psychickými problémy, něco co se dá řešit především povídáním. Pochopitelně, nepatří sem problémy jako třeba že se vám ztratila tužka, to pouze v případě že by jste z toho byli psychicky na dně. A to si myslím že normální člověk z něčeho takového na dně nebude. Pokud máte kamráda který využívá tyto služby, nenípejte do něj s tím, že to dělá jen pro zabití času. Nemusí vám totiž říkat všechno. Problémy se týkají jen a jen jich, nikoliv vás takže pokud vám to nechce říct, mějte pro něj pochopení. Ani nemusíte vědět proč tam chodí.

Moje návštěva psycholožky

K psycholožce jsem šla z osobních problémů, nechce se mi to moc rozepisovat ale nebojte, není to zlé. Máme školní psycholožku, nebo spíš tato psycholožka chodí a pracuje ve školách v okolí. Nejprve jsem byla naštvaná, jelikož mi máma zařídila konzultaci bez mého vědomí. Tehdy to bylo z důvodu stesku z po místě, kde jsem dříve bydlela ale než si začnete ťukat na čela, souvisí s tím víc věcí než si myslíte. Každopádně, psycholožka si mě vyzvedla během zeměpisu a šli jsme do jejího speciálního kabinetu. Všichni ve třídě z toho byli vyjevení ale nějak jsem to nevnímala. V kabinetu jsme se představili a posadili se na židle. Moc se mi tam líbilo, v kabinetu se nacházela pohovka, hezký kalendář a celkově to tam vypadalo útulně a mile. Ale nervozita mě stále zdržovala a schazovala mi sebevědomí. Potom jsme se pustili do rozhovoru. U psycholožky se mi vždycky z chce brečet a zajímalo by mne, proč to tak je, sama to nechápu. Tím se nenechte nijak odradit prosím! Je to naprosto normální. Proto vám doporučuji mluvit pomalu a popisovat vše do detailu pro snadnější spolupráci. Možná tomu nevěříte ale mohu vám zaručit, že se vám uleví. Já k psycholožce nosím svoje obrázky, za úkol jsem dostala psát k nim své pocity které mám v danou chvíli. Mám je přinést 3. března. Někomu to může připadat divné ale velice se těším na příští konzultaci. Skutečně je to čistě a jen o mluvení, nic jiného dělat nebudete.


Tímto tedy ukončuji tento článek a doufám že to někomu pomohlo se uklidnit, nebo alespoň vytvořit nějakou tu představu, jak to vlastně všechno probíhá. Doufám, že jste měli hezký den a pokud ne, koukněte se na nějaký vtipný film. Přeju vám příjemný zbytek večera.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama