Kdo vlastně jsem?

19. září 2016 v 15:59 | Xuxumber |  Témata týdne
Ahojky, jsem asi po týdnu zpět! Moc mě mrzí že jsem nic nenapsala ale opravdu se mi do toho nechtělo. Svůj čas jsem věnovala hudbě a kreslení, přišlo ale i na čtení. Teď ležím v posteli a musím zavrhnout většinu aktivit. Nejsem nemocná, jen se mi ve škole cestou na tělocvik stal menší úraz na schodech. Špatně jsem došlápla na poslední schod a nějakým způsobem se mi podařilo narazit si kotník. Teď sedím s ledem na noze a čajem na tácku. Taky mám dojem, že na mě něco leze, což je pro mě nejlepší čas na to, abych něčím přispěla. Moc se omlouvám, že nevyšlo poslední téma týdne. Přísahám, že jsem se snažila něco vymyslet. ale já opravdu neměla o tomto tématu žádnou představu, tak se prosím nezlobte. Ale teď se můžeme vrhnout na téma týdne, které se nazývá "Kdo vlastně jsem?".
Výsledek obrázku pro tumblr who i am

Abych nějak začala, řekněme si...každý z nás si určitě někdy položil tuto otázku. Prostí lidé oplývající nadměrnou jenoduchostí se tím až tolik nezajímají a nepřemýšlí o tom. Ale co vy? Vsadím se, že většina blogerů není jen tak obyčejná. A jde to opravdu znát, když si čtu vaše články. Je škoda, že spousta z nás vnímá jen ty špatné a povrchní blogery, kteří neberou nic vážně a jen škodí okolí. Ale nebudu se přesouvat jinam, o tom mám v plánu napsat příště. Dle mého názoru si otázku o naší identitě kladou nejčastěji děti od šesti let až do dospívajícího věku, ovšem starší lidé nejsou výjimkou. Já si občas kladu tuto otázku dodnes, tedy ne už tolik jako tehdy, kdy jsem byla malý záprtek. V tomhle věku tuto otázku vnímám již jinak a tak trochu z filozofického hlediska. To asi zná každý to přemýšlení o životě (Proč tu jsem? Má můj život smysl? Měla jsem se narodit?). Ale moc přemýšlení možná škodí, až se někdy do toho tak moc zaberete. doporučuji vám udělat si mátový čaj a nějaké relaxační techniky (well už si zase hraju na nějakého odborného poradce). Ale není to jen o filozofii, někdo má třeba pocit, že se jeho tělo skládá z více osobností. Jelikož existuje mnoho lidí, zkusím vám ukázat příklad na sobě:
Jsem dívka se základním vzděláním (prozatím) chystající se na budoucnost umělce. Nejsem zrovna sebevědomá, tak se bojím že mě na školu s uměleckým zaměřením nevezmou. Jsem dost sebekritická a dost věcí mě dokáže rozhodit. Jsem přátelská, jakmile ale se mi někdo zprotiví, dokážu na něj být hodně oprsklá. Ve společnosti se chovám jako největší magor, jelikož se snažím být veselá z maličkostí kterých je okolo mě spousta, stačí je jen vnímat. Lidé mě nemají rádi kvůli lehkomyslnosti a myslí si, že trpím nějakou retardací, tomu se ale jen směju. Ne, tak to opravdu není. Já mám svoje problémy...problémy o kterých neví ani tenhle blog. A když to neví blog, neví je nikdo. A já se svůj smutek snažím skrývat aby ostatní ze mě nedělali chudinku a nelitovali mě. Protože já nemám ráda když se o mě někdo bojí. Je to sice milé a důkazem toho, že člověku na vás záleží. Ale tím, že se o vás bude bát nebudete trpět jen vy, ale i člověk samotný. Popsala bych se jako hyperaktivního a přesto líného člověka, který má neustále hlavu v oblacích a namísto toho, aby se soustředil na vyučovací hodinu přemýšlí o různých smyšlených kreaturách. A to jsem já. Nejsem dokonalá. Mám spoustu chyb. Ale i tak se chci naučit se mít ráda, protože je to v životě důležité.
Všimli jste si podstatného slova "jsem"?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbil se ti tento článek?

Ano!
Mohlo to být lepší
Ne

Komentáře

1 Adam Adam | Web | 19. září 2016 v 16:02 | Reagovat

Moc pěkně jsi se představila :-)

2 AshleyInka AshleyInka | Web | 19. září 2016 v 16:06 | Reagovat

Krásně jsi to napsala :) jsem ráda, že jsem tě tak trochu mohla poznat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama