Září 2017

Jak (ne)žít svůj život, mé sny

24. září 2017 v 21:50 | Xuxumber |  Tipy a rady
Zdravím všechny vetřelce! Asi pochopitelně každý z nás se někdy zamýšlel nad tím, jak by si přál žít. Já nad tím přemýšlím vlastně pořád. Ještě nedávno jsem si myslela, že nemám žádný cíl a že prostě budu jen přežívat a čekat, co mi život nadělí. Takhle ale svět nefunguje. Přestaňte se pořád vymlouvat: "Ale to je nemožné.", "Na to nemám.", "Vždyť je to hloupost."

SVŮJ ŽIVOT MUSÍTE VZÍT DO VLASTNÍCH RUKOU!!!

Ano, přesně tohle je má rada. Možná se vám to zdá jako naprostá pitomost, jenomže nikdo neřídí náš život než my sami (samozřejmě když vynechám politické systémy a tak). Přestaňte vše odkládat, jinak takovým způsobem vašeho snu nedocílíte. Je tedy něco jiného, když nejprve musíte vystudovat, jste nezletilí, nemáte dostatek financí. Záleží na tom, o jaký druh snu se jedná. Svá rozhodnutí zrealizujte. Poskládejte si vše ve své hlavě přesně tak, jak si přejete žít a co máte na srdci. Musíte si zkrátka dupnout a říct si: "Takhle to chci. Je to jen a jen můj život a já ho řídím." Děti, tím nemyslím aby někdo z vás řval na své rodiče, že se o vás nemají co starat (haha to jsem vtipná zase...). Sepište si na papír, čeho všeho chcete docílit. Proto vám teď ukážu, jaké mám plány do budoucna.

Ještě zmíním to, že něříkám že tak skutečně žít budu (trochu demotivace). Jen se budu snažit, aby všechno tak vyšlo. Možná se to splní, možná se to splní mnohem později, nebo možná vůbec. Kdo ví. Kdo ví, jaké budou v budoucnu možnosti. Snad ne takové, které by mě mohly držet zpátky. Nuže začnu.


  • Ze všeho nejprve chci žít takový ten poklidný život, který sice bohužel až tak poklidný není kvůli problémům v naší domácnosti. Chci svvůj čas trávit s těmi, kteří mi za to stojí a miluji je nadevše.
  • Vystudovat střední školu a svým způsobem si užívat svobody a plnoletosti. Nemám tím na mysli chodit každý pátek do baru, jen jsem myslela nějaké noční výlety a procházky. Jelikož máma na mně hodně lpí a já ji celkem chápu, nikam mě v noci nepustí. A rodiče mé kamarády taky ne. Takže už dlouho sním o tom, že v noci vytáhneme batohy, deku, kytaru a uděláme si vlastní menší oslavičku v přírodě. A zároveň se v té době chci zbavit co nejvíce lidí, kteří mi jakkoliv úmyslně zahýbali v životě.
  • Tímhle bodem si nejsem pořád jistá...ale nejspíš chci vystudovat grafickou vysokou školu. Na jednu stranu budu mít více zkušeností a více možností. Na druhou stranu mě to táhne pryč od jiných plánů, které mi jsou asi přednější.
  • Odstěhovat se. Definitivně. Ale ne sama. A tím myslím do zahraničí. Ano, já vím že sposusta lidí co je součástí mé generace tohle taky říká a nakonec nikam nepojedou. Ale tohle je ta má životní náplň. Nejvhodnější místo pro mě je Kanada. Uvažovala jsem i o nějaké nordické zemi, jenže nesnáším evropský život závislý na práci. Teď musím znít jako líná lemra, ale já prostě nechci žít tím stylem, že ráno vstanu, celý den strávím v nějaké budově a čus. Tenhle stereotypní život mi leze krkem. Divím se, že se spousta lidí z toho nezbláznilo. A proto jsem z celého srdce ráda, že se odmalička zabývám uměním. Ráda své myšlenky přenáším na papír. Je pravda, že mnoho umělců nenajde své využití, já ale sním o tom, že vytvořím své vlastní a osobité merche. Samozřejmě až to bude možné. Plakáty, trička, placky, tašky, čepice...cokoliv. S tím, že se dostanu do nějaké organizace nebo něco takového vůbec nepočítám, jen aby si někdo z vás nemyslel. A po odsthování se do země plné přírody a svěžího vzduchu chci začít žít tak, jak si to přeji odjakživa. Sehnat si karavan. Někomu se to sice může zdát hloupé...ale tohle je můj celoživotní sen. Vzít karavan, přátele a odjet do neznáma. Objevovat věci a místa, která nikdo nezná. Vyprávět všem zážitky, co jsem prožila na cestách.
Fotka uživatele Δ'.Fotka uživatele Δ'.
Fotka uživatele Δ'.Fotka uživatele Δ'.
Fotka uživatele Δ'.Fotka uživatele Δ'.
Výsledek obrázku pro tumblr bed on roof

Vlastně...je to další z věcí, ke které mi sedí má oblíbená píseň "Ride" od Lany Del Rey. Chci ji poslouchat, až pojedu s přáteli v karavanu podél nějakého pobřeží...

Proč tohle všechno píšu? Získala jsem motivaci. Je to sice již déle, co jsem spatřila tohle video...ale až teď jsem si uvědomila, že přesně takhle chci žít.


Ještě mohu doporučit tuto sérii videí od youtuberky Ester Starling, která mi doopravdy uvízla v srdíčku. Věřím, že mnohé většině z vás pomůže najít svou cestu. :)


A co na závěr? Přeji vám všem moc štěstí k vašemu rozkvětu. Věřím, že vaše cesta za to stojí. Užijte si den!


One more light- pro tátu

22. září 2017 v 23:27 | Xuxumber |  Umělecké výplody

Už to budou 3 měsíce od doby, co naší hudební scénu opustil frontman skupiny Linkin Park- Chezzy. Možná to nevíte, já miluju jejich hudbu. Ale nemiluju ji tolik, jako můj táta. A nejen táta, ale také moje starší sestra. Když tehdy ještě chodila na základku, (bude ji 24) znali Linkiny úplně všichni. A kdo ne, tak jakoby nežil. Tenhle rok vystoupili LP na Aerodrome festivalu. Oba příslušníci jeli, já tedy ne. Chtěla jsem je si koncert nechat užít samotné a navíc by mi museli kupovat lístek. Tak jsem si tehdy řekla, že na koncert půjdu někdy příště...už žádné příště bohužel nebude. Obrázek nedopadl úplně dle mých představ. ale i tak se mi částečně líbí. Je kreslený především s láskou jak ke skupině, tak k tátovi. Chester je kreslený černým centropenem, pozadí je malované tuší a vše zlaté je pernamentní fixou. A co vy, máte rádi Linkin Park? :)

Poškozená

19. září 2017 v 23:44 | Xuxumber |  Psaní
Kapičky slané vody mi stékají po tváři. Mé oči jsou napuchlé, jako kdyby se mi projevila alergická reakce. Bolí to. Ta pálivá a mučivá bolest. Dá se to přirovnat ke spálení se ohněm. Otevřené rány, které se za chvíli zanítí a já budu opět trpět. Jsem tak malá, křehká jako luční květ. Nemůžu za to, jak jsem citlivá. Po tom všem zůstanou jizvy. Šrámy. Modřiny. Zanechá to na mně tetování. Tetování, co už nelze odstranit. Maminka vždy říkala, ať si dávám pozor. Neposlechla jsem. Běžela jsem vpřed. A zakopla, narazila na kámen úrazu. A nyní sedím celá rozbitá a poškozená. Snažím se vše spravit náplastmi, ty ale jen skrývají tu nesnesitelnou bolest. Kéžby se tak jednalo o kolena.