Stísněnost- jak se cítím

27. prosince 2017 v 19:24 | Xuxumber |  Z mého života
Příjemný pozdrav všem! Tenhle článek vznikl proto, abych poukázala na ty jedince, co mají oproti mně super vztah se svými rodiči a je jim dovoleno téměř vše. Tolik toho chci říct, bohužel se obávám toho, že nedokážu článek ztvárnit tak, jak bych si přála. Budu se co nejlépe snažit. Pojednává to o současné situaci v mém životě. Nerada píšu o sobě, tohle mi ale nedalo a prostě jsem to napsat musela. Níže vidíte obrázek, který jsem nakreslila včera. Jsem si vědoma nedostatků, ta ruka mě zabíjí a slibuju, že příště bude lepší. Vyjadřuje to, jak moc si přeji opustit systém a utrhnout tu poslední nitku, která ze mě dělá manekýnu. Cítím, že mohu vykvést...ale je to těžké.

Jako malá jsem byla dost šťastné dítě, všude jsem viděla duhu, slunce, samé hezké věci. Pochopitelně to bylo díky tomu, že jsem si neuvědomovala některé věci a neměla jsem ani moc rozumu. A šťastná jsem byla i poté, co se moji rodiče rozvedli. Rozvod si vůbec nepamatuji a ani si moc nepamatuji život, kdy máma s tátou byli ještě pohromadě (jen se mi občas promítne nějaká scéna ale nic extra to není). Vzpomínám si, že po rozvodu byla na mě maminka o něco mírnější a směla jsem se již v brzkém věku pohybovat sama po sídlišti. Dokonce jsem ze všech dětí mohla být nejdéle venku. Měly jsme spolu krásný vztah, žila s námi ještě má starší sestra a vždycky to byla samá legrace. Pochopitelně máma vystřídala několik partnerů. Ano, chápu že nechce být sama. Nemám problém s tím, když si najde partnera. Ale ať je to partner takový, který nebude moji mámu ovlivňovat v banálních věcech. Prvnímu říkejme třeba pan R. Ten s námi nežil, jen se s mámou často vídal. Pracovali spolu v jednom podniku. Pana R jsem jako malá zbožňovala nejen díky tomu, že mi kupoval zmrzlinu, (berte v potaz že jsem byla malé dítě) ale i díky tomu, že poznal když něco je se mnou v nepořádku. Vždycky mě vyslechl a snažil se najít rozumné řešení. Nijak nám ale s mámou nenarušoval vztah, takže všechno bylo v pohodě. Dalším partnerem byl pan M (v té době mi bylo asi 9-10 let). Zezačátku se všechno jevilo fajn. Občas jsme k němu jezdily nocovat a já si vzpomínám, že měl obří vanu se světélkama...ano, proto jsem tam ráda chodila. Později se k nám přistěhoval i s jeho synem a má sestra se odstěhovala k přítelovi. Měli jsme malý byt, takže mi ho šoupli do pokoje. Odhaduju, že mohl být v té době 14 let starý. A říkám vám, že jsem zažívala peklo. Kouřil v MÉM pokoji, v zimě nechával přes noc otevřené okno dokořán, pořád si k nám vodil nějaké holky...prostě jsem měla vztek, že mi někdo bere mé "území". Nejsem puntičkářka ale přeci jen...byl to MŮJ pokoj. Kolikrát mě i mlátil, podkopával mi nohy. Taky jsem mu musela dávat peníze aby mě pustil domů. Pan M mi říkal, že jsem jen rozmazlená a něco vydržet musím. Máma mu už tohle nechtěla trpět a rozešla se s ním. Uplynulo pár měsíců a máma se seznámila s panem P. Všechno zezačátku bylo super (jak jinak). Postupem času se ale věci zhoršovaly a zhoršovaly. S panem P je máma dodnes a já s nimi bohužel musím žít. Tatínka mám v Anglii, chtěla jsem se k němu nastěhovat ale nechce se mi opuštět lidi, které mám ráda. Táta mě vždy vyslechne. Jednou jsem se mu svěřila s nepokojem doma. Když se to máma dozvěděla, nastalo peko. Pan P mámě psychicky ubližoval- dělá to i dodnes a řekla bych že i fyzicky. Jednou ji shodil na vanu a já s brekem šla zaklepat na sousedku. Poději se situace uklidnila a zase se k sobě měli jakoby se nic nestalo. Hnusí se mi to. Hnusí se mi, jak mámě řekne hnusný věci, vztáhne na ni ruku a pak se cumlaj jakože nic. Je to ODPORNÝ a dostávám při tom záchvaty vteku. Přiznávám, že občas jsem drzá. Ale pochopte, že nejsem typ člověka, co si nechá jen tak s prominutím srát na hlavu. Kdyby do mě neustále neryl, (moudra má totiž jen tehdy, kdy má v sobě pivo) nesnažil se mi vyčíst každou blbost, mlčela bych a vše jen odkývala. Od té doby, co s ním žijeme se začaly projevovat mé stavy úzkosti. Nerada o tom mluvím ale chci poukázat na závažnost situace. Nemám potřebu se úmyslně podřezat, hodit to na instagram a následně čekat, až mě někdo bude litovat. Neustále mi bylo předhazováno, jak jsem neschopná, k ničemu...a máma se nechala strhnout. Zatímco ostatní mohou s kamarády být večer venku, já musím být doma do šesti. Většina lidí co znám fetuje, spí s každým druhým, chodí se opíjet...já nedělám nic z toho a stejně mi můj rodič nevěří. Kde je spravedlnost? Když jsem jednou náhodou nezvedla telefon, začala obvolávat všechny mé kamarádky a zakázala mi chodit ven. Další silná rána je z července- kdy jsme měli třídní rozlučku se spolužáky ze základky. Ubytovaní jsme byli v kempu, který vlastnil tatínek mé spolužačky. Máma mě nechtěla pustit s tím, že se tam opiju a nebo že spadnu do rybníku (umím špatně plavat ale neutopila bych se). Přemlouvala jsem ji TÝDEN. Sice se mi to povedlo ale s hroznou ostudou...máma zavolala spolužačky tátovi, jestli nás bude hlídat a jestli je zábradlí u rybníku. Ten se ji samozřejmě vysmál jako všichni ostatní. A dnes to milí vážení vše vyvrcholilo a už dál nemůžu...můj přítel bydlí hodinu odsud, proto se vídáme jednou týdně, maximálně dvakrát. Když jsem mámě řekla, že jdu s ním ven už v 9 hodin, ubíjela mě pohledem. A s tím, že půjdu až po obědě a budu doma do šesti. To je neustále: "A proč tak brzo?! Co budete jako tak dlouho venku dělat?!" EHHHMMMMMMM HALOOOOOOO? Vidíme se jednou týdně tak pochopitelně chceme být spolu dlouho sakra...pořád se ji to snažím vysvětlit ale s ní to prostě nehne. Vždycky jezdí on sem. Dnes jsem měla v plánu jet za ním já. Vlakem. Nikdy jsem nejela vlakem ale moc jsem to nehrotila, jen jsem si zjistila co a jak a byla v klidu. Mámu jsem přemlouvala celý den a nakonec to svolila. Byla jsem štěsím bez sebe a připravovala se na dnešek. V šest ráno jsem vstala a těšila se na cestu. Už jsem slyšela kroky do mého pokoje a unavenou mámu se slovy: "Hele, já tě nikam nepustím. Je mi z toho celou noc špatně." To jako vážně? Byla jsem na tom domluvená, měla jsem všechno přichystané...všichni jezdí sami vlakem od mala a jen ze mě udělá zase totálního kreténa? Mami, uvědom si že já nejsem jak malý harant, to ty ho ze mě děláš. Samozřejmě jsem se rozbrečela a udělala tu totální scénu. S mámou celý den nemluvím. A ti, co mě teď teď mají za rozmazleného fracka- chápu, že se máma o mě bojí. Ale čeho je moc, toho je příliš. Zkuste si zažít pocit, že můžete sotva vylézt z domu. Vskutku nepříjemné. Vaši kamarádi jedou na výlet (jsou mladší než vy) a vy prostě nesmíte...Jsem vděčná svému příteli za to, že s tím má takovou trpělivost, i potom co ho má máti výslychala jak u soudu. Nechci si tu stěžovat, jak strašný mám život. Mám se vcelku dobře, mám přátele a přítele, finance na potřebné věci...jen si přeji abyste si o lidech jako jsem já nemysleli, že jsou dětinští. Jen rodiče z nich dělají malé děti.
Výsledek obrázku pro in cage tumblr

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izabela Izabela | E-mail | 27. prosince 2017 v 20:11 | Reagovat

Úplně tě chápu.. Otec je takový zajímavý člověk, alkoholik, matka je přílišně ochranářská.. ale mně se díky bohu povedlo vybojovat si svobodu před pár lety, kdy jsem musela kvůli škole být na intru. Když jsem pak přestoupila na bližší školu, tak jsem si chtěla svoji svobodu udržet, protože jsem prostě moc bojovný člověk a prostě lev, tak jsem se vždy hodně dohádala s rodiči, když mě nechtěli někam pustit. Jak si sama psala, spousta lidí co znám.. chlastá, vymrdává půlku města, fetuj atd. a já nedělám de facto ani jedno a stejně mi nevěřili. Ale vzhledem k tomu, že jsem se nikdy nechovala nijak rozmazleně, nikdy si neříkala o nic, co jsem nutně nepotřebovala, vše si zařizovala sama a kolikrát se i musela starat o opilého otce, když matka nebyla doma + jsem si našla několik brigád si myslím, že ovlivnilo matčin pohled a začali mi víc věřit nebo to má možná co dočinění s faktem, že se mi totálně rozpadá život, psychicky přestávám vše zvládat a za chvíli jsem plnoletá a pořád říkám, že po 18 jdu z domu.. možná si mě chce tou volností, co mi dává udržet.

2 ValarMorghulis ValarMorghulis | 28. prosince 2017 v 15:10 | Reagovat

Možná to není tím, že by Ti maminka nevěřila, ale že je to o kontrole. Někdy když lidi nemají kontrolu nad svým životem, tak se snaží to kompenzovat jinde. Rodiče jsou taky jenom lidi. Což je děsivý. :)

3 Xuxumber Xuxumber | Web | 3. ledna 2018 v 20:04 | Reagovat

[1]: To mě mrzí, že jsi to musela zažívat takto. Na jednu stranu, ten intr zní hrozně fajn. Já chodím na bližší školu, takže tu volnost nemám. Každopádně, přeju hodně štěstí. <3

[2]: Tomu rozumím. Já si jsem vědoma toho, že se mě máma snaží chránit. Jenže už to hraničí s posedlostí a bojím se, že mě brzo půjde chodit kontrolovat i na záchod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama