Únor 2018

Dívka s panenkami

18. února 2018 v 18:19 | Xuxumber |  Psaní
Všiml si vůbec někdo, že ta zvláštní dívka neustále chodí do lesa? Není se čemu divit, určitě chce přijít na jiné myšlenky. Říká se, že to má doma těžké. Musí se starat o bratříčka s bipolární poruchou, její tatínek je neustále na cestách s nějakýma tetičkama. A její maminka pořád pláče s placatkou ve své fialové ruce. Nebohé děvče, navíc pomalu končí léto a ještě bude mít plno starostí ohledně školy, kde je zcela nevýrazná. Málokdy promluví a její porcelánová pleť splývá s bledými stěnami třídy. Lidé se snažili být k ní ohleduplní, avšak většinou neodpovídala na jejich otázky. Jednou takhle stála skupinka malých dětí u hřiště, co bylo téměř v rozkladu a pozorovali tu dívenku. Nesla igelitovou tašku, v druhé ruce měla kameru menší velikosti. Z tašky vyčnívala popraskaná porcelánová nožka. Jedno dítě ze skupinky, holčička s blonďatými kudrnatými vlásky v šatičkách té nejnovější kolekce se k dívce rozeběhlo. Zastavila se a s nadšením se otázala: "Mohu se podívat na tvé panenky?" usmívala se, přestože se ji úsměvu od dívky nedostalo. Ale dostala se ji tichá a znepokojivá odpověď: "Teď jdeme na procházku do lesa. Můžeš jít s námi." Malé děvčátko zajásalo a dala se se slečnou s panenkami do kroku. Zamávala svým kamarádům na rozloučenou a zmizela s tou podivnou dívkou v uličce. Už tu maličkou hledají dva týdny. Děti neustále obviňují tichou dívku. Ta ale tvrdí, že děvčátko doprovodila domů. Žádné důkazy nebyly potvrzeny, proto obvinění padlo. Avšak detektivům případ nedal spát. Lidé z vesnice dívenku dlouho neviděli, jen ji občas zahlédnou jak mizí v domě, nebo jak táhne velké igelitové pytle směrem k lesu. Jedna starší paní ji vyhrožovala, že ji nahlásí za znečišťování životního prostředí. Jediné, co slečna řekla bylo: "Je to jen krmení pro zvířátka. Ti silnější pojídají ty slabší." a opět zmizela hluboko mezi stromy. Pověřený detektiv dostal za úkol vyslechnout děti. Každé z nich tvrdilo, že ji naposledy viděli odcházet se slečnou, která u sebe měla panenky. Nebylo to platné až do doby, kdy jeden chlapec zmínil dívčinu kameru. Mohl to být dobrý důkaz, pokud to nepomůže, případ se bude muset zapsat jako nevyřešený. Policie zaklepala na chárající dveře. I po několika pokusech nikdo neotevřel. Jeden z policistů dveře vyrazil a všichni se vydali slídit po domě. Nikde nikdo, jen plno prachu a zanedbaná domácnost. Dlouho tu nikdo nebyl. Jeden z vyštřovatelů se vydal po vrzajícím schodiši do pokoje, který údajně patřil dívce- růžové popraskané stěny, dekorace ve stylu 50. let. Už chtěl pátrání vzdát...jenže když se zadíval do odpadkového koše, spatřil zaprášenou kameru. "Áha!" zvolal a ihned se snažil kameru zprovoznit. Nebylo to snadné, ale povedlo se. A to, co v ní našel ho šokovalo:
Výsledek obrázku pro CHILD murder photo
Výsledek obrázku pro murdered photo

Více fotografií nesměli detektivové zveřejnit. Dostali povolení zveřejnit úryvek z dívčina deníku:

14. srpna, 1998
Milý deníčku,
dnešní den byl vcelku nabitý. Moc se těším na to, co ještě přijde. Už na mě hází vinu. Je mi líto, že lidé odsoudí vše, jen nenahlíží na to, co za tím vším stojí. Opravdu jsem to nechěla dělat. Chtěla jsem jen pomoct. Bratříček se neustále trápil, tak jsem ho ušetřila jeho starostí. Tatínka a jednu z tetiček jsem vzala na procházku, protože tatínek má rád procházky s tetičkama. Maminka měla neustále problémy a tatínek ji týral, tak si to teď alespoň nepamatuje. A ano, to malé děvčátko...viděla, jak uspávám tatínka. Rozplakala se, a já nevěděla jak ji utišit. Tak jsem ji také uspala. Copak nikdo nevidí, jak se snažím? Lidé mě nemají rádi, vždy mě jen litovali ale nikdy nepomohli. Tak si pomůžu sama. Zavřu se do skříně plné panenek, jsou to mé nejlepší kamarádky. Sbohem deníčku, děkuji ti za to, že jsem se ti směla se vším svěřit.
Tvá Araminta.

Policista zalapal po dechu, když otevřel skříň s rozkládajícím se tělem. Dodnes má problémy s vlastní psychikou a navštěvuje terapie.

Fuck it

7. února 2018 v 21:58 | Xuxumber |  Z mého života
Sedím na posteli zachumlaná v několika vrstvách dek a píšu tento článek. Mrznu a poslouchám album "I Thought I Was An Alien" od zpěvačky Soko. Dělám to z toho důvodu, abych neslyšela ten křik ozývající se z kuchyně. Můj pokoj se nachází na půdě a nemám v něm dveře. Jen otevřené schodiště. Zajímá někoho, že slyším ten křik? I po pěti letech je těžké si na to zvykout. Nebo možná není a může za to mé melancholické já. Mám chvilky, kdy zavřu oči a představuji si krásné věci. Myslím tím noční šílenosti v městských ulicích, silnicích...představte si blázny na louce. Jsem velký snílek, co má radost z maličkostí. Hudba by se vinula v našich uších a tekly by slzy štěstí. Potřebuji prázdniny. Utéct od lidí, kteří mě tahají dolů...myslím tím věčné shazování a nucení mě cítit se jako zbytečný kus hnoje. Bohužel mi ti doma brání k dosažení cílů. A jaké že jsou mé cíle? Chci kempovat. Tak strašně moc. Ale přísnost mé matky mi brání. Zním teď jak malé dítě, co nedostalo to co chce. Ale je to úplně jinak. Kempování pro mě znamená hodně. Bylo by to s člověkem, se kterým mám omezený kontakt a užírá mě to. Není nad to, když máte někoho, s kým se cítíte jako kdyby všechny problémy spolkla černá díra. Jsem ráda za to, že mám konečně kamarády, které jsem si vždy přála mít. Takové, kteří budou tolerovat mou divnost a budou tu pro mě, když to budu potřebovat. A já tu budu pro ně. Jsme jiní a přesto stejní. Různorodost je něco úžasného, stejně tak mít osoby, které vám pomůžou když je potřeba. Je mi pořád zima a z nějakého důvodu jsem se rozbrečela. Mám strach. Skoro pořád chybím ve škole. Pořád mám doma neshody. Aby bylo jasno, nejsou to občejné rodinné neshody ale vážné případy, které narušují moji psychiku. Když jsem se školní psycholožkou o tom mluvila, udělala ze mě kreténa. Že takové problémy jsou v domácnosti běžné. Je fakt, že vždycky neřeknu vše, co mě trápí. Ale v tu chvíli mám hkavu plnou myšlenek a nevím co říct dřív. Stejně jako teď. Donutila mě cítít se neskutečně blbě...a měla jsem za ní znovu zajít, že přijde paní psychiatrička. Neúřišla jsem. Vím, že mi to nijak nepomůže zvládat situace, ve kterých se nacházím. Jen by mi to opět přihoršilo. Mám smíšené pocity tak nějak ze všeho a mm potřebu to napsat. Můžete to brát jako obyčejný pubertální výlev. Protože mé mladé já přece nemůže mít problémy (ironie). Snažím se ze všeho vyhrabat a to zcela marně. Vždycky jsem si myslela, že tyhle stavy přejdou, ale abych byla upřímná...všechno je horší a horší. Chtěla jsem tu šířit lásku, aby se lidé měli rádi. Ale já sama s tím mám problém a proto se tu z toho stane možná pochmurné místo. Omluvte prosím mé chování. Nevím, co se to se mnou děje.

O kráse nedokonalostí

4. února 2018 v 23:06 | Xuxumber |  Ostatní
Dobrý den všem. Již dlouho na tuto stránku nepadlo ani smítko a já zrovna chytla smutnou náladu, tak jsem se rozhodla zapřemýšlet nad něčím krásným. A jak už z názvu lze vyčíst, jedná se o nedokonalosti. Mluvím o tom pořád ale bohužel je o tom třeba mluvit. Nejste slepí, čtete správně. Někteří se mi teď vysmějí jako někteří lidé z mého okolí, když jsem se jim to snažila vysvětlit...

Každý z nás má něco, co se mu na něm nelíbí- nebo alespoň většina. Přejeme si se onoho nedostatku zbavit, mnohdy to ale ani není možné. Nemusí se jednat pouze o vzhled, ale i o choroby nebo zlozvyky. Naše společnost je stereotypní a špatně příjímá jiné věci. Proto ji musíte hodit za hlavu a nastavit si vlastní pravidla. Zní to povrchně ale je to tak. Máte-li něco, za co vlastně ani nemůžete, měli byste to milovat a nikoliv nenávidět. Uvědomte si, že díky těm nedokonalostem jsme všichni různorodí a jiní, přeci jen nakonec stejní. Chci to zaměřit spíše na vzhled, protože podle toho se soudí nejčastěji. Jizvy, pihy, akné, strie, mateřská znamínka...všechno z toho je nádherné. Je to pestrost vašeho těla, umělecké dílo. Pokud mi nevěříte, že jsou tyto věci krásné, ukáži vám několik osobností...

Výsledek obrázku pro radiantbambi

ASH SOTO (Radiantbambi na Instagramu)- Tato slečna má kožní nemoc jmeném vitiligo, která se projevuje flekatým zbarvením kůže. Dříve se za ni styděla, ale když jednoho dne postla na sociální síť fotku svého těla, nabrala neskutečný úspěch. Na své tělo ráda maluje, což lze vyčíst z jejích příspěvků.

Výsledek obrázku pro sad stracciatella

ALBA PAREJO ( albaparejo_ na Instagramu)- Alba Parejo byla v dětství šikanována za to, že má tělo poseté mateřskými znamínky- má jich více než 500! Byla nazvána hanebnými přezdívkami a prodělala 30 kožních operací. Její bývalý přítel se za ni dokonce styděl a nechtěl, aby někdo viděl její znamínka. Podle mě je to krásná slečna.

Výsledek obrázku pro beautiful girl from instagram with acne

HAILEY WAIT (piggs na Instagramu)- Hailey je dívka, která má pleť plnou akné. Někdy si nanese makeup, jindy zase ne. Krásná je v obou případech. Akné má spousta lidí a myslím si, že tato dívka je důkazem toho, že akné je normální a nijak nekazí váš vzhled.

Living With Stretch Marks

RYAN ROSCHKE (Ryanroschke na Instagramu)- Tento mladík má na břiše a zádech velmi výrazné strie, které prostě nezamaskujete. Své tělo původně nesnášel, naštěstí si jej později zamiloval- a že má sakra proč!


Všichni tito lidé jsou krásní. I vy jste krásní. Nesmíte se neustále ohlížet na to, co se ostatním nelíbí. Zamiluje si každičký detail svého těla. Mé tělo také není perfektní. Mám výrazné křivky, které mám ale na sobě ráda z nějakého důvodu, nemluvím o bradavicích...i přes tyhle věci se mi mé tělo líbí. Musíte se naučit umět rozlišovat skutečné podoby, ne podoby ze sociálních sítí schované pod sílou retušování.
Výsledek obrázku pro tumblr selflove