Pomoc!

29. března 2018 v 12:28 | Xuxumber |  Z mého života
Zdravím po velmi dlouhé době. Pokud si myslíte, že jsem na blog zavítala jen z toho důvodu, abych si na něco postěžovala, tak máte pravdu. Z tohoto zákoutí se pomalu stává deník dívky, která to doma nenávidí. Musím takhle vypadat jak malé děcko, co touží po pozornosti. Možná i tu mírnou pozornost chci. Jsem si vědoma toho, že nikdo z nás nemá růžový život. A je mi jasné, že se tu objeví ti, co mi budou psát "Ale jdi ty, jsi jen rozmazlená a ufňukaná."nebo něco podobného. Jenže pokud jste tohle nezažili, nebo to doma neprožíváte, nepochopíte to. Setkala jsem se už s lidmi, kteří mi v tomhle rozumí, například můj táta, kamarádi a tak. Jenže ti mi nemají jak pomoct. Pokud nevíte o co jde, tak tento článek navazuje na tento:

http://xuxumber-fuzzy.blog.cz/1712/stisnenost-jak-se-citim

Jak už asi víte, u mě doma to vypadá zvláštně. Přiblížím vám situace, které se udály nebo se právě dějí. Začnu tedy něčím mírnějším. Jak všichni víme, mámy přítel neumí nic jiného než mě buzerovat a vyčítat mi každičkou blbost. Jednou jsem takhle přišla ze školy a dělala si svoje věci. Asi kolem páté hodiny přijel mámy přítel z práce, ale nemluvil se mnou, neviděli jsme se. Cca kolem osmé večer se z práce vrátila máma. Když jsem si šla do kuchyně pro pití, její přítel na mě zavolal: "Ty jsi neviděla tu spadlou popelnici před barákem nebo co?!" a já jen že: "Ehm..ne." A začal mi nadávat, že si ničeho nevšímám a podobné kecy. Když jsem šla domů, popelnice stála na svém místě jako vždycky, což znamená, že musela spadnout až když jsem byla doma. Takže jsem o tom nemohla vědět. No, ale vysvětlete to tomu buranovi že? Má problém naprosto se vším. Navíc jak je známo, hádají se skoro každý den. To samozřejmě všichni rodiče, ale ne v takové míře. Je to docela psycho když vím, jak mámě ubližoval a co ještě...Když jeli na 3 dny na hory, já spala u sestry. No a vymysleli jsme to tak, že tam bude spát i můj přítel. Mámě jsem to neřekla, protože by vyváděla. No, asi předevčírem se to máma dozvěděla (zřejmě jsem se o tom asi zmínila před babičkou, ale věřím tomu, že to neprozradila schválně, protože vždy stojí při mně). Udělala z toho divadlo jak nevím co. Byla jsem u své VLASTNÍ sestry, ve VLASTNÍM městě. V čem je teda zase problém? Kdykoliv se s ní snažím normálně mluvit, jen mě seřve a vše obrátí proti mně. Na všechno co řeknu dolehne odpověď: "Nebudu s tebou o tom diskutovat." Řekla mi, že s přítelem přes noc nebudu, ať si počkám do 17. Jo, protože jeden rok je strašnej rozdíl. Pochopila bych kdyby mi bylo 14 ale sakra...Nemá to žádnou logiku, furt říká jak mě nebude strkat klukovi do postele...když s ním v posteli přes noc, tak tam budu přes den. Přitom ví, že spolu spíme...Mrzí mě, že s mojí mámou není řeč. Nemůžete ji nic vysvětlit, protože si vždycky bude myslet, jak má pravdu ve všem. Sotva vás nechá domluvit. Nebaví mě být neustále pod zámkem. Pryč chodím opravdu zřídka. Neustále jsem doma, nemám čas pořád někam chodit. A proto jsem byla ráda za velikonoční prázdniny. No a víte co? Máma protože je na mě nafučená mi zakázala někam jet. Jak kdybych nebyla věznena už dost. Každému jsem pro smích. Já se totiž s přítelem vidím často víte co (sarkasmus). Vždycky jsem si přála mít s mámou takový vztah, jaký ho mají mé kamrádky. Jsem nerada když je moje máma doma. Myslí si, že mě vychovává tím, že mi všechno zakáže. Už tak se ke mně chová jak k malému díěti. Ani mi nevěříte, kolikrát jsem chtěla utéct z domova, kolikrát jsem si chtěla ublížit. Jenže kdybych utekla, řešila by to policie, kdybych si ublížila, poslali by mě do psychárny. Já už jen nevím co dělat. Včera jsem dostala záchvat, dusila jsem se vlastními slzami a křičela o pomoc. Všichni říkají: "Vydrž to do 18 a pak se vystěhuješ." Lidi ale ono to nejde...nejde to když se vaše máma k vám chová jak k malému dítěti protože se nemůže smířit s tím, že už vám není 5. Když jsem tu brečela, jen mě zas za to seřvala, že mi nikdo nic nedělá. Ale dělá. Mám už dost psychologů a takových lidí, ať si tam zajde sama. Třeba by ji vysvětlili, jak se ke mně chová. Vtipný že dcery jejích kamarádek se chodí opíjet, a u mně je problém být venku do 7. Hrozně se diví tomu, že se jí nechci s ničím svěřovat. Je mi líto, že s ní nikdy nebudu mít takový přátelský vztah. Pořád mi vysvětluje, jak to ona měla těžký. Přitom se chová jak její rodiče k ní. A taky říká: "Koukej jaký to mají některý děti hrozný doma!" Mě ostatní ale nezajímají!!! To teda taky musím mít doma hrozný když to tak mají ostatní? Hlavně že když ji řeknu, co smí a nesmí moji kamarádi, tak mi řekne, že ostatní ji nezajímají. Zajímavý co? Nevím co dělat, jsem zoufalá, zase brečím a chci z tohoto místa odejít, protože tu pro mě nikdo nemá pochopení a mají mě tu jen na to, aby si na mě vyléčili své komplexy. K tátovi nemůžu, protože bydlí v Anglii a k sestře taky ne, protože ona má svůj vlastní život a nemůžu ji přitěžovat. Vždycky jsem si snažila vše vyřešit sama. Ale teď výjimečně říkám...co mám dělat? Potřebuju pomoct...vím že to spousta dětí má o dost horší než já ale já to prostě nesnesu...já nevím co dělat.
Výsledek obrázku pro crybaby tumblr

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 29. března 2018 v 12:52 | Reagovat

Možná právě to by vám mohlo pomoct ... taky jsem jednu dobu chodila k psychologovi, ale myslím, že víc než mě, pomohl mojí mámě, se kterou taky mluvil :)
Hodně mi pomohla asertivní komunikace. Díky ní nevycházím z diskuzí jako poražená, ani křivě obviněná. Možná by ti taky mohla pomoct.
Co se rodičů týče, hodně mi pomohla nevychova.cz ... pochopení proč se to tak děje. Kde se sakra to zlo v nich vzalo.
Jinak myslím, že v téhle situaci by nebylo úplně na škodu vyhledat psychologa. Třeba přes školu, která musí mít nějakýho nasmlouvanýho a pro tebe je to zadarmo. Nejdeš tam prototo, že bys byla divná ty. Jdeš tam proto, protože co tak čtu, tak to máš se svým okolím fakt hodně náročný :)
Popovídat si, najít možný řešení a dost možná přizvat i rodiče - ono nejeden rodič se u psychologa zastydí sám nad sebou.
A jak tu píšeš o tom, že by sis něco udělala ... není v tomhle případě lepší jít za ségrou? Najít si brigádu, něco přihodit na domácnost a prostě být se sestrou? Možná kdybych byla na tvém místě, tak si zjišťuju i cenu cesty do Anglie. Vlastně nebylo by lepší být v Anglii šťastná, než být tady jen ze zvyku a ze strachu?
Pak ještě existuje linka důvěry, nebo linka bezpečí ... neboj se zavolat. Nebo mají mail, skype a ve větších městech mají i svoje centra, kam můžeš přijít a popovídat si o svém problému osobně.
No a kdybys chtěla, napiš maila - jeife97@seznam.cz ... ono někdy pomůže i mít někoho, komu můžeš kdykoli napsat :)
Držím palce :)

2 Xuxumber Xuxumber | Web | 29. března 2018 v 13:06 | Reagovat

[1]: Ke školnímu psychologovi jsem chodila na základní škole, občas to pomohlo, občas ne. Teď na střední jsem opět zkusila školní psycholožku, se kterou se bohužel nedá příliš mluvit. Neustále mi skáče do řeči, takže se toho vlastně příliš nedozví. Když jsem ji slušně požádala, aby mě nepřerušovala, ubíjela mě pohledem. Z návštěvy jsem byla spíš naštvaná, než uvolněná. V dubnu mám jít s mamkou na psychiatrii, tak uvidím jak to dopadne. Každopádně moc děkuji za tipy a pomoc, určitě to vyzkouším a budu se co nejvíce snažit! :)

3 Jeife Jeife | E-mail | Web | 29. března 2018 v 13:10 | Reagovat

[2]: Možná by pomohl jiný psycholog, nemusí to být rovnou psychiatr, který je spíš přes prášky :)
Aspoň že tam je snaha ze strany mámy :)
Držím palce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama